Marek Ztracený – Něco končí 

V českých rádiích totiž senzačně vyskočil do první desítky pilotní singl „Ztrácíš“ z albového debutu „neznámého“ třiadvacetiletého MARKA ZTRACENÉHO. Takhle se to naposledy povedlo snad jen skupině Kryštof s Lolitou…

Není divu, podobně silná píseň tu totiž opravdu dlouho nebyla. Krajčovi tehdy při startu média přisoudila nálepku „český Brad Pitt“, co asi přilepí na Marka? Český Chris Martin z Coldplay, nebo Ryan z One Republic ? Marek se ovšem obejde bez nálepek – i cynik totiž pozná, že v tom klukovi je něco hodně původního, vzácně čistého a pravdivého, že to prostě funguje a že umí. Český pop tak může mít nový mužský objev – hlas „se srdcem na dlani“, s vlastním klavírním doprovodem a hlavně s velkým autorským darem (hudba i texty). Nedávné vítězství se zmíněnou singlovou písničkou na mezinárodním hudebním festivalu Carpathia v polském Rzeszowě mezi stovkou soutěžících z celé Evropy lze brát jako malé oficiální potvrzení zvenku...

Nové album produkoval Martin Ledvina, který spolupracoval mj. s Anetou  Langerovou a Lenkou Dusilovou. Spolu s Markem si sami nahráli všechny nástroje, přizvali jen bubeníka Adama Kollera. Výsledkem je hudební upřímnost – aranžmá i sound slouží dvanácti písničkám, o kterých Marek říká, že to jsou „trošku zpovědi“. Pozor, nečekejte jenom nějaký romantický klavír – už ve zmíněné skladbě Ztrácíš to totiž občas (ve správnou chvíli) poctivě rockově řízne. Rýpal možná namítne, že texty jsou „zase jenom o lásce“, ale o ní je přece všechno už od nepaměti…Navíc tyto písně jsou věnované pouze jedné, konkrétní lásce. Té osudové. Podstatné je, jestli při tom někdo opravdu nese duši na trh, zda se dokáže podělit o své nehrané pocity. Pak má písnička smysl a jen tak nevyšumí. Ty Markovy tedy jsou o všem tom věčném: proč si lidi nemůžou rozumět a proč se cítí ZTRACENÍ.

Podobná "nereklamní" upřímnost se podařila dostat do videoklipu Ztrácíš i režisérovi Petru Sadílkovi.

MINIPROFIL:
Pocházíš ze šumavské Železné Rudy. Klavír ti byl bližší než lyže?
Lyže miluju, ale taky jsem tam už ve čtyřech letech zpíval do zapíchnutý lopatičky na pískovišti. Dodnes jsem šťastnej, že mám rodiče, kteří mě podporovali ve všem, co mě bavilo. A tak mě dali na Lidušku a pak mě drželi při studiu na Ježkově konzervatoři v Praze. Vážím si jejich trpělivosti, že mně stále věří, i když to se mnou neměli a nemají vůbec lehký.

Prý jsi měl na základce trojky z chování.
Učitelky byly asi zaujatý… No jo, byl jsem grázl. A taky dodnes nemám moc rád sveřepý autority a nesmyslný pravidla. Ale ono to tenkrát bylo spíš o takovejch těch klukovinách – omylem vytopená celá škola, vystříknutej inkoust na zádech učitelky, petardou vyhozenej záchod do vzduchu…

Ale vždyť jsi ministroval v kostele…
Maminka je věřící, a tak mě k tomu vedla. Ale měl jsem tam pár průšvihů, a tak mě z této funkce vyhodili. Později jsem se to snažil napravit hraním v místním kostele na varhany. Abych si Pána Boha udobřil. No, byl jsem malej.

Z internátu v Praze tě ovšem také vyhodili, opakovaně…
Probíhalo to tam podobně jako na základce, nebyl jsem moc vzornej… A přidaly se k tomu holky. Vychovatelky mě pořád vyháněly z nějakýho pokoje. Takže jsem si pak prošel řadou divokejch podnájmů  a podivnejch zaměstnání.

Hraní na klavír po hotelových barech?
Kdo si tím neprošel, neví, o čem mluví. Fakt dost. Čtyři roky hraní pro znuděný turisty bohatě stačily.

Čili teď máš šanci, kterou už nepustíš?
Jsem šťastnej, že se někomu líbí Ztrácíš, že se to hraje v rádiu. Producent i manager mě od euforie držej zpátky, ale je to fakt nádhera. Když mě poprvé někdo zastavil na ulici a chtěl se mnou vyfotit, byl jsem vykulenej. Samozřejmě vím, že to je všechno teprve začátek, že to bude ještě hodně práce. Ale teď není na místě řešit, jestli se to povede nebo nepovede. Dělám maximum a hodnotit budu až ve správnej čas.

Vyznáš se sám v sobě?
Správná otázka! Zrovna nedávno jsem nad tím přemýšlel. Vážně mi to moc nejde. Jsem výbušnej, taky někdy nerozhodnej, neumím si nechávat věci pro sebe, neumím vycházet sám se sebou… Ale co se týká profesních záležitostí, v tom mám jasno. Nechci, aby to vyznělo nějak arogantně, ale v práci si věřím.

Kromě Coldplay máš prý hodně rád Queen?
Ti jsou mí největší oblíbenci. Táta mi je pouštěl odmalička, a tak asi to, co dnes dělám, je i jeho a jejich zásluha. Právě Freddieho jsem napodoboval už s tou lopatičkou na pískovišti.
Obdivuju tu jejich show, vokály, nápady, nadčasovost…

Oblíbená knížka a proč?
Malý princ a neptejte se proč.

Oblíbený film?
Úplně nejvíc Forrest Gump.

www.marekztraceny.cz

Pošli na:

Pošli na:

• Facebook
• Linkuj
• Jagg
• Google

• Myspace
• Twitter
• Del.icio
• Email

Nejnovější příspěvky 

Přečtěte si také...