12. 9. 2017

Oblíbený herec Jan Hartl slaví 12. září pětašedesátiny

Jan Hartl

Již od dětství navštěvoval dramatický kroužek Lidové školy umění, vedený J. Stránskou, u které se školil i během studií na malostrnaském gymnáziu v Hellichově ulici, kde hrál ve školních inscenacích, recitoval a hostoval v Krejčově Divadle za branou. Po absolvování herectví na DAMU (1975) zakotvil až do roku 1988 v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Na této scéně se vyhranil jeho osobitý herecký projev ve vážných dramatických typech i v komediálních postavách mladých mužů (Strakonický dudák, Racek, Zločin a trest, Sluha dvou pánů a další). V sezoně 1989-90 byl členem Divadla na Vinohradech (Mistr a Markétka), odkud přešel roku 1990 do Krejčova nově zformovaného Divadla za branou II, kde setrval až do roku 1995, kdy tato scéna zanikla. Od roku 1997 působí v činohře Národního divadla (Faust, Noc potom, Doktor Fischer ze Ženevy). 

Ve filmu debutoval němou epizodkou nového zaměstnance autoservisu při přijímacím školení v komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (1974). Poprvé se ve větší úloze představil v komedii HOLKY Z PORCELÁNU (1974), kde si zahrál zakřiknutého instalatéra Tomáše. Často hrál učitele - DÍVKA S MUŠLÍ (1980), MODRÉ Z NEBE (1983), PĚTKA S HVĚZDIČKOU (1985), vědecké pracovníky - MŮJ HŘÍŠNÝ MUŽ (1986), DVOJROLE (1999) a umělecky zaměřené muže - DOBRÉ SVĚTLO (1986), STUPNĚ PORAŽENÝCH (1988).

Oblibu u diváků mu však zajistily komediální role v komediích TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH (1981) a ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE (1983). Jeho smysl pro komickou nadsázku dokonale souzněl s poetikou Menzelových komedií, jak o tom svědčí úlohy záletného zootechnika Kašpara z VESNIČKY MÉ, STŘEDISKOVÉ (1985) a slabošského adovkáty Pustiny v přepisu Vančurova románu KONEC STARÝCH ČASŮ (1989)






Reklama: Přeskočit za 10 vteřin