Šárka Mercová

Bylo mi 17, když jsem pravidelně o velké přestávce sedávala na lavičce v šatně u tělocvičny a každý den načítala do telefonu zajímavosti do zpráv pro regionální rádio. O něco později jsem se posadila za zprávařský pultík, po roce jsem dostala vlastní vysílací drive. A tak jsem od kostrbatých začátků na malém rádiu na severu Čech, přes soukromé celoplošné rádio doplula až na vlny rádia Bonton. A jsem ráda za tento přístav. Ten adrenalin, když se rozsvítí ve studiu červená, mi stoupá do teď. Vlastně jsem na něm závislá…

Poslední rok a půl jsem vstávala na ranní vysílání už o půl čtvrté, tak si teď užívám dlouhého lenošení v posteli. Když vyškrtnu z denního plánu práci a školu, běhám po nákupech (skvělý a náročný koníček, vždycky na dlouho, v každém obchoďáku se ztratím), zajdu na kafe s kamarádkou Ivanou (i když vyrazí na naši schůzku o hodinu dřív, než je potřeba, zaručeně přijde pozdě, ale vždycky to stojí za to), zajdu do kina, občas i do divadla. Divadlo jsem taky už od mala hrála. Nikdy nezapomenu na svoji první roli raráška, ještě pořád si pamatuju i text: Bu bu bu, bu bu bu, raráškové jdou! Nějak mi ta prkna teď chybí. S tím se musí něco udělat! A když chci odpočívat, roztáhnu žehlicí prkno, připravím kopu prádla a pustím si nějakou nechutnou romantiku. Kolem čtvrté pak vyrážím za Vámi do studia Bontonu.

Jestli v našem městě nejedou tramvaje, padají teplotní rekordy, řádí policisté nebo zlevňuje oblečení, vy se to dozvíte! Víme o každé zajímavé akci, na které nesmíte chybět! A věřte mi, že i v 7 večer se kolikrát vyplatí natáhnout džíny, načechrat vlasy a vyrazit. Neplánované rychloakce bývají nejlepší. Tak laďte rádio Bonton, ať vám něco neuteče. Já se těším třeba hned dneska v 5!

Napiš mi