29. 8. 2010
Tak to chodí v našem městěTagy: petra, praha, naše, město
Než mě maminka pustila do víru velkoměsta, vybavila mě řadou rad alá Ivánek - před nikým se neponižuj, ani se nepovyšuj a pomáhej slabším…a já se jich držím.
Proto mlčím, když zdánlivě chromý důchodce stěžka se pohybující pomocí svých berliček, jemuž jsem ještě před chvíli pomáhala dostat se z tramvaje, zmerčí, že mám namířeno k bankomatu stejně jako on, natáhne čáru, hlavně aby tam byl první. Následujících patnáct minut sleduji jeho marné zápolení s přístrojem. Náhle se s téměř blaženým výrazem otočí, rozhodí rukama a nevinně prohlásí "Je to rozbitý". No, bodejť by nebylo…
Taktně mlčím, když mi v metru sem tam dá někdo velkoryse počichat svého mužného pižma z podpážďa. Brrrr!
A mlčím a pomáhám, když mi pyšné matky s kočárky, které mateřstvím nabyly snad dojmu nadlidství, oznamují, že jim s tím kočárem z těch schodů pomůžu - "Pomůžete mi, že jo."
Jednou se dřív než na mě jedna maminka obrátila na mladíka stojícího vedle
Matka: "Pomůžete mi, že jo."
Mladík: "Já ho nedělal, já nepomáhám."
Pomohla jsem já, ale klukovi dala bod. :)
Někdy fakt chápu vás, kteří kašlete na životní prostředí, kašlete na dlouhý kolony a užíváte si svou cestu sami ve svým voňavym autě bez lidí. :)
p.
Pošli na:
Nejnovější komentáře
Zatím žádný komentář
Přidat komentář
počet komentářů: 0