9. 3. 2010
Luxusní salátek
Ráda dráždím svoje chuťové buňky – moc dobře jim dělá tiramisu, nakládaný hermelín, nebo speciální hemeneks, který jednou dvakrát za měsíc vykouzlí ke snídani můj přítel. Jenže - pokud mám v létě pobíhat po pláži v plavkách a nehlídat, jestli náhodou někde něco nepřetéká, fitko nestačí, musím se trochu krotit i v jídle – nebo alespoň v jeho výběru. A tak teď zkouším zdravější varianty, které uspokojí moje chutě, a zároveň po nich nebudu o dvě kila těžší.
Po tomhle salátu jsem omdlívala slastí, tak se o něj chci podělit.
Co potřebujeme?
Směs sezonních salátů (většinou prodávají v sáčku, už je natrhaný – stačí polovina)
Jeden malý pórek – nakrájíme na kolečka a přidáme do misky k salátu
Jablíčko – doporučuju červené, příjemně totiž salát zpestří, neloupeme, nakrájíme na tenká kolečka, ta rozpůlíme a natřikrát překrojíme (já mám radši menší kousky)
Hrstičku vlašských ořechů – ty nasekáme
Nivu – stačí asi 50 gramů, nastrouháme.
Všechno v misce smícháme a necháme odležet v lednici (oříšky totiž musí zvláčnit).
Salát korunujeme zálivkou ze zakysané smetany (ideálně light), do které přidáme stroužek česneku, trochu soli a pepře.
Vůbec se nebojte té na první pohled naprosto nesourodé a nekombinovatelné škály surovin. Dohromady totiž ladí!
Pokud i vy máte svůj oblíbený salát, budu moc ráda, když mi dáte tip. Určitě ho vyzkouším :-)
Přidat komentář / Zobrazit všechny komentáře k blogu
(počet komentářů: 0)
6. 3. 2010
Kila musí do léta dolů!
Našla jsem skvělé fitko! Nikdy bych nevěřila tomu, že budu mít chuť do posilovny chodit. Mám se docela ráda a systematické týrání svalů na důmyslných mašinkách mi připadalo moc tvrdé a hlavně nudné. Jenže když se chcete zbavit tukových ozdob, bez bolesti to asi nepůjde. A tady mě to opravu baví!
Navíc nabízejí týden cvičení zdarma – tak jsem to vyzkoušela.
Posilovna – den první: Ujímá se mě sympatická slečna, která si se mnou povídá o mých cílech, zdraví, pravidelnosti mého denního režimu, a tak přiznávám, že jídlo občas šidím, občas si zase naopak dopřeju. Panuje tu takový klídek a pohodička. S trenérkou zkouším jeden stroj za druhým. Pak to zkouším sama – a jde to! Co minutu zazní signál: Změňte stanoviště. Po půl hodině dostaly nakládačku snad všechny svaly, a tak si dávám repete. Protáhnout se, sprcha a hurá za vámi do studia.
Posilovna – den druhý: Bolí mě ruce, cítím zádový sval a ty prsní až pálí. S kily začínám bojovat nejenom na posilovacích strojích, ale přidávám i cvičení na aerobních stanovištích. Začíná to být docela fuška. Hodinka stačí, jsem vyřízená. A že jsem od hlavy po paty zpocená? Vůbec se tím netrápím. Chlapi sem totiž mají vstup zakázán :-)
Den třetí – posilovnu vynechám. Každičká část mého těla potřebuje pohladit a pofoukat. Vstávám z postele a moje nohy mě nechtějí unést. Nevěřila bych, kolik svalů potřebuju jenom k tomu, abych si uvařila kafe. Au! Měla jsem si dopřát pauzu už v úterý.
Den čtvrtý – před posilovnou vyhrává oběd s kamarádkou. Dlouho jsme se neviděli, je nutné „posílit“ naše přátelství :-) Navíc se mi povedlo ji zlanařit, aby chodila do posilovny se mnou. Ve dvou to určitě půjde líp!
Posilovna – den pátý: Paráda! Už přesně vím, co kde dělat. Na zkušební hodině tu jsou dvě boubelky kolem čtyřicítky a připadám si mezi nimi jako hvězda. Odcházím zpocená, ale plná energie a těším se na pondělí.
Přidat komentář / Zobrazit všechny komentáře k blogu
(počet komentářů: 0)
21. 2. 2010
Lenošení pod dekou teď jedině s Brownem
Počasí venku se ještě pořád netváří, že by chtělo dát zelenou příjemnějším teplotám a sluníčku, a tak když už chcete něco zažít, nejlepší je zachumlat se pod deku s knížkou.
Já mám v plánu vzít si pod peřinu Dana Browna. Už přes týden je na pultech jeho třetí příběh se symbologem Robertem Langdonem. Jmenuje se Ztracený symbol. Překvapivě se nepodíváme ani do Říma a nebudeme hledat mrtvoly ve Vatikánu, Brown nás nepozve ani do romantické Paříže nebo studeného Londýna. Tentokrát prožijeme dešifrovací akci ve Washingtonu. V sídle amerického kongresu se totiž objeví jakýsi hrůzostrašný předmět, který ukazuje na obraz George Washingtona se zednářským kladívkem a zednářskou lžící. Že by to byla první indicie, která napoví, kde hledat legendární zednářský poklad?
Hurá za dobrodružstvím! Tohle dostanete v knihkupectví asi za 4 stovky a já si ho jdu najít do regálu hned zítra.
Přidat komentář / Zobrazit všechny komentáře k blogu
(počet komentářů: 0)
14. 2. 2010
Otevřený dopis všem mým láskám…
Dneska máme sv. Valentýna. I když u mě doma tento svátek v tom pravém americkém smyslu oslav úplně nezdomácněl (mě prostě provokativní přehršel rudých srdíček z papíru, čokolády, marcipánu, ani ve zlatě vůbec nerozněžňuje), najde se spousta lidí, které mám opravdu moc ráda a zaslouží si to slyšet častěji než na Vánoce.
Mami, tati – i tisíc díků by bylo málo.
Miru, Pavlí, (mám dva mladší sourozence a oba mě přerostli) chybíte mi.
Babičko moje, tvůj štrůdl, do kterého patří tak akorát mouky, o dost méně cukru a „od oka“ ostatních ingrediencí, se prostě musím naučit. Vždyť i násobilku jsi se mnou zvládla. :-) Nesmírně si tě vážím a obdivuju tě…
Moje milá Ivano, čas od času si pořádně zanadávat a zároveň se tolik nasmát – to můžu jenom s tebou.
Leni, Vráťo, oba jste najednou nějak moc daleko… Vždycky vás ale ráda uvidím.
Má drahá druhá půlko, i když si vzpomeneš vždycky pět minut před odchodem, že potřebuješ vyžehlit tričko a necháváš drobky od chleba na kuchyňské lince (já to vážně nesnáším!!! :-)), i tobě patří můj velký dík, že jsi…
A konečně – milý čtenáři tohoto blogu, milý posluchači rádia Bonton – děkuju za tvoji přízeň. Trávíme spolu tři hodinky denně a je mi s tebou moc dobře…
Přidat komentář / Zobrazit všechny komentáře k blogu
(počet komentářů: 1)
4. 2. 2010
Jak vaří italské maminky?
Pokud máte chuť polechtat svoje chuťové buňky italskými specialitami, zkuste zajít do restaurace Allegro. Nabízejí tu jídlo „od maminky“, a to doslova. Místní šéfkuchař Andera Accordi (skutečná jednička, jako první v republice získal hvězdičku francouzského průvodce Michaelin) si do kuchyně pozval svou maminku Teresu a celý týden tu společně vaří.
Accordi přiznal, že nejvíc mu od maminky chutná rizoto. Porce vyhlášeného Risotto s Tasta Sal ale nepotěší peněženku, vyjde na 550 korun.
Když už se tedy přece jen rozhodnete, že na sobě nebudete šetřit, co zkusit Bollito misto - pomalu pošírované hovězí a kuřecí maso, telecí hlavu a jazyk, vařený salám s čočkou, chlebem a morkovou omáčkou. Podle popisu to vypadá, že se nají celá rodina. Každé maso se připravuje zvlášť, používá se hodně koření a přísad a odpovídá tomu i cena. Specialitka stojí 720 korun a je vůbec nejdražší v celém menu.
Já osobně bych si ze spousty jídel vybrala tradiční tiramisu, či jiné sladké tečky: smažené rozinkové fritters s rumovým sabayonem nebo vanilkovou rýži se smetanovou zmrzlinou. Mně ten sladký závan Itálie stačí. Když začnu i skončím dezertem, zaručeně mi z výplaty zbude i na nové tričko. Cizí maminky a babičky stejně neumějí pohladit naše chutě jako ty naše vlastní.
Přidat komentář / Zobrazit všechny komentáře k blogu
(počet komentářů: 0)
25. 1. 2010
Baculky jsou sexy
Rok 2010 dává zelenou velikostem XL. Zatímco dosud jsme se červenaly nebo svíraly vzteky, když o nás někdo prohlásil, že máme „kypřejší tvary“, jsme plnoštíhlé, nebo baculaté, teď můžeme bez ostychu své špíčky a faldíky vystavovat - a co víc, být na ně pyšné! Stejně jako dámy, které se nechaly nafotit pro newyorský Magazín V. Koukněte sami, jsou opravdu sexy!
Nevážíte 40 ani 50 kilo a vážení radši z denního programu vynecháváte, abyste si zbytečně nekazily náladu? Není za co se stydět! My toho máme na rozdíl od vychrtlé „XSky“ rozhodně víc, co můžeme ukázat. Chce to mít bytelný základ – měkký kulatý zadeček a oblá stehna (v zimě tukové polštářky hřejí, v létě je pak na větší ploše hnědé opálení mnohem lépe vidět). Vosí pas a trápení se v posilovně taky netřeba, procházka s nákupem od obchodu domů k udržení postavy stačí. Baculka má navíc vždycky co dát do výstřihu.
Prostě mindráky hoďte za hlavu! Když budete sami se sebou spokojené, budete ještě krásnější – se špíčkem i bez.
Přidat komentář / Zobrazit všechny komentáře k blogu
(počet komentářů: 0)
19. 1. 2010
Vsadit Sportku, nebo na chlapa?
Jaká je pravděpodobnost, že potkáme ideálního partnera? 1 : 285 tisícům. To znamená, že ten pravý by mohl být až ten dvou stý pětaosmdesátý tisící kandidát!?!
Jestli jste teď sólo, možná to zní dost depresivně. Ale zase na druhou stranu, vlastně to není vaše chyba - matematika to dokazuje. Třeba budete mít štěstí ve hře…
Jenže šance, že získáte hlavní výhru ve Sportce, je asi 1 : 14ti milionům. To je přece mnohem menší, a přesto tu a tam tiket vyplníme. A jsou přece i případy, kdy si člověk vsadil poprvé a stal se milionářem. Tak to nevzdávejme! Na Slovensku se říká: Někdy i sekyra vystřelí…
Přidat komentář / Zobrazit všechny komentáře k blogu
(počet komentářů: 1)
10. 1. 2010
Hitparáda saní, aneb berany berany duc
Obyčejné dřevěné sáňky už prý vyšly z módy. Do teď jsem žila v tom, že se vlastně jiné než klasické berany nevyrábějí. A ono ejhle!
Hitem jsou prý barevné hliníkové. Dokonce už koupíte i sáňky, které mají brzdu (brždění patou už asi není in), opěradlo i úložný prostor (asi na termosku s čajem nebo náhradní suché ponožky).
Tatínkové možná rádi oželí nějakou tu stokorunu, protože na trhu jsou i sáňky nebo skibob značky Porsche (i s klaksonem !!!). Za ty nejobyčejnější sáňky dáte 300 korun, ty nejdražší vyjdou až na 10 tisíc – na můj vkus trochu velký luxus.
Sáňkovat a Bobovat se dá i v našem městě. V Riegrových sadech teď otevřeli sáňkařskou dráhu. Vyřádit se tu mohou jenom děti do 15ti let. Pokud ale máte špunta, kterému je méně než pět (nebo si nějakého půjčíte), můžete se sáňkařské vášni oddat i vy sami (pod záminkou, že jste doprovod). Já o tom vážně uvažuju…
Skibob Porsche - má klakson a odpružení
... i tohle jsou sáňky...
A na takových podobných jsem se proháněla po svazích já... prostě nejlepší!
Přidat komentář / Zobrazit všechny komentáře k blogu
(počet komentářů: 2)
