Diskuse 

14. 2. 2010

Otevřený dopis všem mým láskám…Tagy: Valentýn, poděkování, láska

Dneska máme sv. Valentýna. I když u mě doma tento svátek v tom pravém americkém smyslu oslav úplně nezdomácněl (mě prostě provokativní přehršel rudých srdíček z papíru, čokolády, marcipánu, ani ve zlatě vůbec nerozněžňuje), najde se spousta lidí, které mám opravdu moc ráda a zaslouží si to slyšet častěji než na Vánoce.

Mami, tati – i tisíc díků by bylo málo.

Miru, Pavlí, (mám dva mladší sourozence a oba mě přerostli) chybíte mi.

Babičko moje, tvůj štrůdl, do kterého patří tak akorát mouky, o dost méně cukru a „od oka“ ostatních ingrediencí, se prostě musím naučit. Vždyť i násobilku jsi se mnou zvládla. :-) Nesmírně si tě vážím a obdivuju tě…

Moje milá Ivano, čas od času si pořádně zanadávat a zároveň se tolik nasmát – to můžu jenom s tebou.

Leni, Vráťo, oba jste najednou nějak moc daleko… Vždycky vás ale ráda uvidím.

Má drahá druhá půlko, i když si vzpomeneš vždycky pět minut před odchodem, že potřebuješ vyžehlit tričko a necháváš drobky od chleba na kuchyňské lince (já to vážně nesnáším!!! :-)), i tobě patří můj velký dík, že jsi…

A konečně – milý čtenáři tohoto blogu, milý posluchači rádia Bonton – děkuju za tvoji přízeň. Trávíme spolu tři hodinky denně a je mi s tebou moc dobře…