Diskuse 

15. 7. 2010

Velrybářská výpravaTagy: ryby, rabření, dovolená, lovec

Je to velká romantika, ležet u vody, opékat se na sluníčku, poslouchat kvákající žáby a šplouchání vody, usínat pod širákem a nechat se okusovat komáry. My jsme se při tropických třicítkách nevyrazili k vodě osvěžit, ale ulovit večeři. (Takhle to vidím jenom já, můj lovec se jel podat svojí vášni – rybaření.)

Nejdřív je potřeba najít ten „správnej flek.“ Po noční procházce s baterkou po břehu Labe (pravda, měla jsem trochu stažené půlky) a úprku před partou krvežíznivých komárů, jsme kolem čtvrté ráno zakotvili na parádním místečku, rozbalili fidlátka a usínali za bzučení roje zatoulaných včel.

Vybavená zubním kartáčkem, plavkami, krémem na opalování, knížkou i časopisem jsem tu byla maximálně spokojená. Lovec měl na tuhle „dovču“ asi sedm krát víc zavazadel. Občas mám pocit, že ty svoje ryby vykrmuje víc a většími lahůdkami než mě…

Co je ale zvláštní, tradiční rozdělení rolí (které jen tak mimochodem neuznávám) platí i v přírodě. Žena stojí u „dřezu“

A muž chytá… většinou lelky :-)

Občas nastane ale výměna rolí, to když je roztopený gril stejně jako žaludek stále prázdný. Pak se do bojů s divokou vodou pouští žena.

Přiznávám, výsledek mých snah byl spíš roztomilý, než pozřeníhodný. I tak jsem si připadala, jako bych vyhrála Zlatou ploutev. Na velikosti prostě někdy nezáleží...

Svůj úlovek jsem pojmenovala Betynka a nechala ho dál brázdit labské vody.

Mého lovce se ale musím zastat. Jednoho kapřího krasavce jsme si odvezli domů. A jeho míry jsou, dámy, opravdu úctyhodné, měl 55 cm.